Krásný dem, moji milí. Co vy a Silvestr? Možná je hloupé, ptát se na to taklhle 14. ledna, 
ale já byla jaksi dlouhodobě vypnutá.
Já mám ráda, když v životě zažívám něco nového, vyjímečného, ba až mírně ztřeštěného, bláznivého
 a lehce pošetilého.
Na Silvestra jsem rozhodně nechtěla být doma a koukat 
na televizi (no, na tu vlastně nekoukám ani běžně). 
A tak jsme se s nejmlaším z mých třech miláčků vydali jen tak bloudit ulicemi Brna. 
S vidinou, že půjdeme do kina, 
na dobrou kávu, navštívím milovanou modrožlutost
 jménem Ikea a tak nějak proflákáme den.
To že jsme žádné kino nestihli, že nám Ikea zavírala nepříjemně brzy a dalších pár mrzutostí, 
nám rozhodně nemohlo zkazit náladu.
Zkrátka a dobře to byl nádherný den plný malých 
i větších neočekávaných zázraků a to já tak moc miluju!

Při podvečerních toulkách po centru Brna s hrnkem horkého jablečného moštu v ruce 
(já alkoholu nijak neholduju),
 jsme zažili něco opravdu nádherného.
Průhledem mřížemi kdesi ze Zelného trhu jsme zahlédli nádherné teplé světlo a vydali 
se prozkoumat, o co jde.
K našemu velikému údivu jsme objevili volně přístupné prostory staré radnice 
a objevili krásu snad
 ve všech významech toho slova.

Z malebného podloubí jsme vstoupili do freskového sálu. Ticho, klid, jen nádherné světlo a hra dokonalého souladu barev, co vykouzlily něčí nesmírně šikovné ruce. 
Hluboká úklona patří těm, co tohle dokázali. 
Opravdu dechberoucí zážitek.

V tom stavu tichého rozjímání jsme zaslechli nádhernou klasickou klavírní hudbu a ani ve snu by nás nenapadlo, 
že za dalšími dveřmi objevíme toto…

… a další sál, tentokrát křiš’tálový 
(snad kvůli třem křišťálovým lustrům).
Hudba se odtud linula a my v domění, že jde o hudbu reprodukovanou jsme jen obdivovali archutekturu
 a její dokonalost v jednoduchosti.
V tom ze sálu vyšli lidé, hudba zesílila 
a nás čekalo veliké překvapení.
Na klavír tam hrál živě kdosi v červené
 naducané zimní bundě. 
Hrál tak krásně a samozřejmě. 
Stáli jsme v němém úžasu a poslouchali a poslouchali.
Ten někdo tam byl s rodinou a přáteli a zřejmě jen tak mimoděk zasedl a zahrál.
Kdyby jen tušil, kolik radosti předal dál, kolik úsměvů vyloudil na tvářích „kolemjdoucích“.
Tleskám mu v duchu ještě teď.
A pak že zázraky neexistují. 
Možná k nám můžou přijít v plné kráse, 
jen když je vůbec nečekáme.
Jen tak jsme jim plně otevřeni.
Krásný betlém v životní velikosti.


Bruslící děti a rodiče v tak nádherných kulisách 
okolních domů.
A vánoční stromy, moje posedlost…

Ten na „Zelňáku byl hezčí než na „Svoboďáku“!

A po kouzelné procházce vší tou krásou v čase,
 kdy tu žádné davy podnapilých nebyly, 
jsme se vydali domů a připili si na nový rok už doma.

Takhle by to tedy šlo, asi mám novou tradici.
Do jakého města se vydám příště?

Mějte se skvěle v tom novém roce.

The post Silvestr trochu jinak appeared first on Blogcestnik.cz.

Číst dál