… a byla už moc stará. Dlouhé roky jí společnost dělal jen zbořený zbytek její sestřičky, ale také bublající potůček, šumění vzrostlých stromů, zpěv ptáků, ještěrky, užovky, srnky a další hromada zvěře.

Chaloupka byla jako šípková Růženka, zarostlá plevelem i šípkem a docela dlouho se prodávala, protože byla ošklivá a nikdo ji nechtěl.

Až jednoho dne přišli lidé, kteří se dívali nejen očima, ale i srdcem. Ucítili, že tam voní jinak vzduch, že příroda tam šeptá příběhy a chaloupka má náruč doširoka otevřenou. A tak se i ona začala probouzet ze svého stoletého spánku.

Ne, nebyla to vždycky pohádka, protože život není pohádka a když jsem začala připravovat tento článek, měla jsem při probírání fotek zase tu známou tíhu na duši. Ale vy si často o příběh tohoto domečku píšete a já myslím, že přestože je tam práce ještě opravdu nepočítaně, mohu vám první část ukázat už teď.

Uvařte si kávu, pohodlně se usaďte a vítejte 🙂

Šípková růženka, takhle vypadala, když jsme ji viděli poprvé - v květnu 2015 :-)
Šípková Růženka… takhle vypadala, když jsme ji viděli poprvé…. v květnu 2015.
I vyklestil statečný rytíř trní růžové a mohl tak spatřit zámek v celé jeho kráse…..
Oči jsou okna do duše a okna jsou duší domu a náš domeček si zasloužil mít je doširoka otevřená.
Bourali jsme, uklízeli, vyklízeli, nahazovali, plánovali…..
Kdo měl ruce, pracoval 😀
… venku i uvnitř….

Jakmile dovolilo počasí, pustili jsme se do kompletní výměny střechy.

Taťka na střeše, já dole a všechno napodávat 😀
… ještě nová okna jsme mezitím stihli :-)…. ta do štítu jsme montovali také ze žebříku, protože uvnitř ještě nebylo patro…. bylo to trošku dobrodružství! 🙂
A pak už nás čekal nový kabátek 🙂
Všimněte si těch truhlíků v oknech 😀 TO JSEM PROSTĚ CELÁ JÁ!!!
Nedaří se mi otočitněkteré fotky za to se omlouvám….
Uvnitř jsme mezitím natahali podlahové topení a udělali betony…..
…abychom se konečně mohli pustit do podkroví!
Všude vonělo dřevo.
A já stále více vnímala….
…že to co si tu vlastníma rukama budujeme, bude náš opravdový ráj.
Ještě jednoduché ručně vyrobené zábradlí ke galerii.
A mohla jsem začít pomaličku zabydlovat podkroví 😀
Na tohle křesílko jsem několik měsíců šetřila, koupila jsem ho dávno předtím, než jsme pořídili chaloupku a netušila kam jej dám… Nakonec bylo prvním kouskem nábytku v ní a zároveň poslední s čím mi pomohl muž…..

Pak se nám život obrátil vzhůru nohama a já nebyla schopná několik měsíců na chaloupku vůbec dojet….. a ona čekala, počkala na mě, trpělivě… čekala až trošku naberu dech a budu schopna nechat se od ní zase pohladit a pokračovat.

položit dlažbu….
..zase trošku bourat….
… pořídit židli.
Udělat koupelnu.
Po chviličkách.
Zabydlovat….
… nahoře.
I dole.
Stejně jako v životě.
A zatímco jsem sázela stromy….
… a namísto pálení mostů stavěla lávku přes potok.
… občas jsem užasle sledovala tu krásu kolem… to že svět se nepřestal točit, že po zimě přijde jaro…..
… a že to nejvíc co můžu je být tu a pomáhat nejen nejen svému synovi….
… stavět své sny a nebát se…..
… pustit se do věcí….
… které se zdají být neřešitelné a není k nim návod….
… protože na život taky není návod a tak možná stačí přestat mít strach….
… a jít za hlasem svého srdce.

Mějte krásné dny

Vaše ZuzKa

The post Byla jednou jedna chaloupka… appeared first on Iconioo.cz.

The post Byla jednou jedna chaloupka… appeared first on Blogcestnik.cz.

Číst dál