Stormzy teď v rapu nemá obdoby. Do Prahy míří jako kladný hrdina britské popkultury

Stormzyho album nazvané Heavy Is the Head, což je variace na „Tvrdě spočívá ta hlava, kterouž koruna tlačívá“ z Shakespearova Jindřicha IV., aktuálně boduje na prvních místech ostrovní hitparády. Má sílu i ambice stát se generačním i nadčasovým. Stejně jako příběh šestadvacetiletého jiholondýnského rapera s předky z africké Ghany, kterého brzy čeká český debut: 4. března vystoupí v pražské Malé sportovní hale.

Stejně jako dřívější interprety Skeptu, Wileyho nebo Kana jej zrodila undergroundová scéna britské odnože hip hopu zvané grime.

Stormzy se však stal první z jejích hvězd, kterou přestaly omezovat břehy Spojeného království. Svým tři roky starým debutem Gang Signs & Prayer dal na vědomí, že lokální ani žánrové hranice pro něj nehrají roli. Přestože jeho hudba je tématy a pojetím bytostně britská.

Grime má základy na přelomu devadesátých a nultých let ve vysílání pirátských rozhlasových stanic. Tehdy na ostrovech populární taneční breakbeatová a jungle muzika se silnými refrény fúzovala s rapem a karibskými styly jako dancehall nebo ragga.

Stormzy není prvním, kdo pochopil, jak tuhle třaskavou pouliční směs využít a přiblížit posluchačům. Je ale prvním, kterého začali poslouchat i ti, kdo hip hop nebo grime nesledují. V krátké době se mu podařilo přetvořit sebe sama v národní symbol, citlivého a pro věc zapáleného hudebníka, který propaguje černou a veškerou odlišnou kulturu tak, až je srozumitelná všem.

Svalnatý rap plný urážek, vtipkování i egoismu hudebně i textově rozšířil o pokoru, kterou mají jeho oblíbené kostelní zpěvy. Je mu jedno, zda ve vlastních písních pracuje se samply, nebo živou kapelou. Jeho nahrávky, plné odkazů ke gospelu, soulu, jazzu i popu, působí stejně tak živočišně i lidsky.

Vzkazy oběma premiérům

Když před dvěma lety arcibiskup canterburský chystal ceremoniál královské svatby prince Harryho s Meghan Markleovou, řekl, že při přípravách ostře sledovaného obřadu si dodával odvahu poslechem písně Blinded By Your Grace Pt. 2 ze Stormzyho debutu.

Stejnou dojemnou písní se raper postaral o výjimečný okamžik na předávání anglických hudebních Brit Awards, když tento track odrapoval a odzpíval ve smršti dešťových kapek a přidal ostrý vzkaz tehdejší premiérce Therese Mayové: proč zapomněla na oběti tragického požáru bytové věže Grenfell Tower, při němž zbytečně zahynulo 72 lidí?

Také díky tomu se Stormzy v krátké době stal nejdiskutovanějším mladým britským umělcem. Do jakého symbolu dorostl, nejlépe ilustruje jeho jednoznačně přijaté a hojně medializované vystoupení na loňském festivalu Glastonbury.

O tom, že krom hudby mělo symbolickou rovinu, svědčí spousta detailů, včetně vesty s britskou zástavou, kterou Stormzymu pro účinkování na nejslavnějším britském festivalu navrhl výtvarník Banksy.

Posouvání hranic, ať už jde o černou barvu pleti, politiku nebo hudební zvyklosti, je jedním z hlavních a nejdůležitějších poznávacích znaků Stormzyho. Británie v něm po letech našla mainstreamového umělce, kterému jde o víc než zaplnit hitparádu.

Když na Glastonbury jím vyhecovaný stotisícový dav skandoval jasný a úderný vzkaz „Fuck Boris“, jeho adresát Boris Johnson ještě nebyl britským premiérem. Z politického hlediska liberální raper tedy vítězem není. Jeho nová deska Heavy Is the Head, na které se nezdráhá mluvit osobně a napřímo, přesto představuje mezník ve formování Stormzyho jako archetypálního kladného hrdiny současné britské popkultury.

Pro lidi udělám všechno

Na přebalu alba je do půl těla nahý raper vyfocen s Banksyho vestou na rukách a na hlavě má korunu nikoliv trnovou, nýbrž sestavenou z iniciál názvu desky. A hned na jejím začátku, v písni Audacity, se vrací k nejdůležitějšímu vystoupení svého života, stejně ostře jako pokorně: „Banksy na mě pověsil vestu / A já měl pocit, že mě zkouší bůh.“

Pocit odpovědnosti, pátrání po vyšším smyslu, chybování i pochybnosti se na nahrávce prolínají s velkou a pro rap typickou sebedůvěrou. S ní se Stormzy pomyslně korunuje na krále britské hudby, i když žádnou korunu nechce.

„Pokud je to pro moje lidi, udělám všechno, abych pomohl / Udělám to s láskou,“ vzkazuje takřka mesiášsky v titulní skladbě Crown. A dokresluje tak své občanské iniciativy, jako je třeba financování stipendia na Cambridge pro nadané studenty černé pleti z chudých poměrů.

Jen dvě skladby nato raper líčení vlastních úspěchů shazuje. „A ještě jsem všestranně talentovaný, jako bych byl Donald Glover,“ rapuje v narážce na známého amerického rapera a herce. „Ale o čem to sakra melu? Vždyť jsem jenom Rachaelin mladší brácha,“ uzemňuje sám sebe.

Právě kontrastem pompéznosti a obyčejné lidskosti je Stormzy tak uvěřitelný a blízký posluchačům. Na tomto principu staví své skladby i dramaturgii nové nahrávky. A právě díky tomu mají jeho tracky takový přesah a dopad. Je králem, který sice umí udělat ramena, ale někdy také jen naslouchá nebo odpočívá. Kouří trávu a chvilku na všechno zapomene.

Hudba nade vše

Nejdůležitější je samozřejmě hudba. Deska Heavy Is the Head přes ostřejší začátek působí klidně, náladotvorně. Je v dobrém smyslu plná muzikantského života.

Znovu jsou na ní slyšet procítěné gospelové sbory i soulový zpěv, opět je tu rap z ulice i ten s hitparádovými ambicemi. Album má plynulý tok a Stormzy svou osobností a hlasem tu všehochuť stmeluje ve vzácně funkční celek, ve kterém není nic navíc.

Citlivě pracuje také s hosty: například zpěvák Ed Sheeran tu není jenom na ozdobný refrén jako kolega z hitparád. Ti dva do společné skladby Own It přizvali ještě nigerijského zpěváka Burna Boye, usadili ji na klidný, ale nakažlivý dancehallový rytmus – a vytvořili hit, který se hned tak neoposlouchá.

Stormzy na desce potvrdil, že se dopracoval k vlastnímu stylu a výrazu. Vychází z mnoha žánrů, ale nepodobá se ničemu v současném rapu ani popu. Nepřebírá osvědčené recepty. Jeho důsledné kazatelské charisma může být někdy až odstrašující, ale právě v něm tkví Stormzyho schopnost oslovit posluchače bez ohledu na jejich hudební preference.

Heavy Is the Head je deska vystavěná jako mše, na které mluví současný muzikant z masa a kostí, jenž chce žít ve skutečném světě. O Stormzyho sebevědomí a víře v to, co dělá, svědčí i fakt, že největší hit v podobě skladby Vossi Bop umístil až na konec nahrávky. Přece nepotřebuje prvoplánově zaujmout.

Pověst, která Stormzyho provází už tři roky po vydání debutu, je nejen neuvěřitelná, ale teď navíc podepřená další výjimečnou nahrávkou. Zdá se, že v současné globální éře hip hopu, který už podle statistik v poslechovosti a prodejích předčil rock i pop, Velká Británie z původně amerického žánru – tak jako dřív v případě rocku i jiných žánrů – zrodila hvězdu s ambicí změnit vnímání hudby. A zanechat v historii hlubokou stopu.

Jak přesvědčivý je Stormzy naživo mimo domácí půdu, budou mít posluchači možnost poprvé posoudit 4. března v pražské Malé sportovní hale, případně v létě na slovenském festivalu Pohoda.

Ať to dopadne jakkoliv, na jedné věci to nic nemění: Heavy Is the Head patří k nejlepším albům uplynulého roku.

Autor je šéfredaktorem hudebního časopisu Headliner.

Číst dál