Recenze: Opomenutý Drahokam. Nový film se Sandlerem si zasloužil pozornost Oscarů

V takovou moc věří newyorský překupník s cennými nerosty Howard Ratner, kterého v dramatu Drahokam ztvárnil Adam Sandler. A jakousi temnou africkou magií je posedlý snad i sám snímek režisérů Bennyho a Joshe Safdieových, jejž od prvních chvil táhne kupředu neposedná, až okultní energie. Přesvědčit se o tom lze na Netflixu, kde je film k vidění s českým dabingem i titulky.

Moci drahokamu, nelegálně vytěženého ze žhavé africké půdy, nejvíc podléhá slavný basketbalista z ligy NBA Kevin Garnett. Ve snímku hraje sám sebe. Jako vážený zákazník s kumpány vtrhne do krámku vedeného Sandlerovou postavou.

Obchodník se mu pochlubí cenným etiopským úlovkem, a jakmile se Garnett zahledí do jeho opaleskujících hlubin, musí ho mít. Ne kvůli jeho hodnotě, ale neboť věří, že jde o talisman zaručující vítězství.

Garnett si drahokam na den půjčí. Od té chvíle se snímek, od začátku uvrhající publikum do nečekaných situací, odvíjí jako série nekonečných neštěstí, nehod a nedorozumění.

Bratři Benny a Josh Safdieové se již v minulém filmu, tři roky staré kriminálce Dobrý časy, pokoušeli o podobně nervní vyprávění, které se vzpouzí pravidlům žánru. Zatímco toto dílo s Robertem Patinsonem v hlavní roli neúspěšného lupiče prchajícího před zákonem se poněkud křečovitě snažil o netradiční hrátky s žánrem a hollywoodskými zvyklostmi, tentokrát podobné triky tvůrčímu duu vycházejí lépe. Už od obsazení Adama Sandlera, který se ocitl v životní roli a právem je teď kritizována akademie, že jeho výkon opominula při nominacích na Oscary.

Sandler je jako magnet na neštěstí, ale také se na něj lepí kamera a s ní pozornost diváků. Třiapadesátiletý herec představuje středobod záběrů. Všechny situace se rozehrávají až z prostředka, divák se s protagonistou ztrácí ve víru dění.

S podobnou těkavou energií se odvíjely rané snímky Martina Scorseseho, který Drahokam produkoval. A podobně jako hrdinové Scorseseho gangsterky Špinavé ulice z roku 1973 je Sandler druhořadým šmělinářem, který sní o průniku do „první ligy“ kriminálníků. Kýžený balík peněz má pramenit právě z drahokamu.

Jenže tak jako Sandlerem hraný Howard Ratner neumí zkrotit své hráčské a sázkařské vášně, nedokáže se poprat ani s nepřízní osudu. Po celý film bojuje a klopýtá přes překážky.

Režisérům se daří zachytit svět plný pachtění. Sandler s falešným chrupem dokonale ztělesňuje smolaře a losera, který ve snaze jít si za svým, čím dál méně pravděpodobným snem připomíná člověka umanutě se brodícího močálem. Možnost dostat se z bažiny ven se vzdaluje s každým krokem.

K tomu pulzují hudební erupce elektronického experimentátora Daniela Lopatina, známého z jednočlenného hudebního projektu Oneohtrix Point Never. Jeho soundtrack obohatil už gangsterku Dobrý časy, ale zatímco tam šel proti duchu a estetice filmu, tady skvěle doplňuje vyšinutou a paranoidní atmosféru.

Zběsilé syntezátorové plochy připomínají horečnatou mysl hráče, který obsesivně věří v následující výhru. Lopatinův podkres je dalším trestuhodným opominutím porotců Oscarů, kteří nakonec dali přednost Islanďance Hildur Guðnadóttir za hudbu k Jokerovi.

Film Drahokam není bez problémů. Stejně jako v předchozím snímku bratrů Safdieových jsou i tady až moc cítit obrovské tvůrčí ambice, snaha za každou cenu ukročit od tradičního způsobu vyprávění. A tak brilantní, spontánní scény někdy působí křečovitě.

Přes dílčí škobrtnutí však po většinu času úřaduje ona těžko popsatelná černá magie, která nervní kameru a střih spojuje do jednolitého proudu.

Jako by obsahem filmu byla samotná protagonistova mysl – neklidná, posedlá, pokoušející se zastavit kolotoč vršících se katastrof stylem dlužníka padajícího s každou další půjčkou do čím dál hlubší dluhové pasti.

Navrch je tu pak euforické finále, které dovršuje pocit, že málokterý snímek se za poslední dobu dovedl tak vepsat či trefněji řečeno vežrat do mysli. Drahokam se po většinu stopáže chová jako drzý parazit, který divákovi prokousává díru do hlavy. Je to opojný i zneklidňující pocit, který z něj dělá jeden z nejšpinavějších filmů uplynulého roku.

Číst dál