Deset čekatelů. Pořadatelé Ceny Jindřicha Chalupeckého představili finalisty

Je to dvojnásobný počet než obvykle. „Vychází to ze současných tendencí, umělci se často sdružují do tvůrčích kolektivů,“ říká Karina Kottová, ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého, která cenu pořádá.

Mezi finalisty je jedna umělecká dvojice tvořená Annou Slama a Markem Delongem plus čtyřčlenný kolektiv, jež si říká Pracovní skupina pro výzkum mimosmyslové estetiky a jehož členy jsou Jan Kolský, Vojtěch Märc, Matěj Pavlík a Peter Sit. Tyto finalisty doplňují Jiří Žák, Alma Lily Rayner, Jakub Choma a Marie Tučková. Porota vybírala z 80 zaslaných portfólií.

Stres i podpora

„Být mezi finalisty pro mne znamená docela velký tlak. Zároveň cítím podporu. A jsem tady mezi skvělými lidmi, myslím, že to bude zábavně strávený třičtvrtěrok,“ říká Marie Tučková.

Spolu s ostatními ji teď čeká intenzivní spolupráce se Společností Jindřicha Chalupeckého, zakončená finálovou výstavou v pražské Národní galerii. Na jejím základě porota zkraje prosince zvolí laureáta.

Tučková, která vystupuje také pod pseudonymem Ursula Uwe, se ve svých pracích zabývá novými technologiemi a sociálními sítěmi. „Zajímá mě, jak se například proměňují naše jazykové schopnosti. Ráda se vyjadřuji poetickým textem,“ říká.

Obvykle vytváří instalace ze zvukových, performativních a vizuálních prvků. „Performanci považuji za nejsilnější médium, protože se odehrává v okamžiku, kdy to divák sleduje,“ dodává autorka, mimo jiné členka folklorního uskupení Lada. Vystudovala bakalářský cyklus na pražské UMPRUM, nyní pokračuje magisterským studiem na Dutch Art Institute Art Praxis v nizozemském Arnhemu.

Pohádky mají sílu

Anna Slama a Marek Delong tvoří autorskou dvojici od roku 2015 a většinou vystavují v zahraničí. Poznali se při studiích Fakulty výtvarných umění Vysokého učení technického v Brně, dnes spolupracují na dálku. Delong žije v Praze, Slama ve Stockholmu, kde studovala na umělecké univerzitě Konstfack. „Často své věci kompletujeme až v galerii,“ vysvětluje Delong.

„Znovuobjevujeme témata, jako je pohádka a fantazie. Snažíme se vyplnit prázdný prostor v současném umění. Zdá se nám, že se vytrácí spojení mezi autorem a divákem. Většina současného umění je založena na teoretických znalostech. My znovu otevíráme otázku podvědomí a emocí,“ říká Delong, který s Annou Slama vytváří scénograficky pojaté instalace ze soch, objektů, videí a obrazů.

„Umění se přestalo vciťovat, být empatické. Pohádky se dědí po tisíciletí, jsou to příběhy, které mají vnitřní sílu. Pracujeme například se severskou mytologií,“ dodává autor.

Jiří Žák, absolvent ateliéru Tomáše Vaňka na pražské Akademii výtvarných umění, pracuje především s videoinstalacemi. V nich prolíná vlastní výzkum tématu s poetickým způsobem vyprávění.

„Aktuálně se věnuji jednomu historickému tématu, zajímám se o československý zbrojní průmysl a jeho vývoz do zemí Blízkého východu. Ale nevrhám se do žádného nebezpečí, je to práce s veřejně dostupnými zdroji, archivy,“ říká autor, který byl minulý rok na rezidenčním pobytu v Jordánsku.

Na své téma přišel v souvislosti s uprchlickou krizí. „Přišlo mi zvláštní, že se mnoho neví o tom, že Československo a Sýrie měly dlouholetou úzkou spolupráci. Je to historická ironie, že teď nejsme schopní postarat se o uprchlíky před válkou, když jsme dříve Sýrii zásobovali zbraněmi.“

Vědecké postupy uplatňuje i čtveřice umělců z Pracovní skupiny pro výzkum mimosmyslové estetiky. „Chceme se tvářit jako instituce zabývající se čímsi na hranici racionality. Ten rozpor nás zajímá, snažíme se nabourávat dogma racionality,“ praví jeden z členů skupiny Matěj Pavlík.

„Ale nepracujeme s ironií,“ doplňuje kolega Jan Kolský. „Snažíme se k tématům, jako jsou telepatie, jasnovidectví nebo hledání geoanomálních zón, přistupovat s vážností, i když víme, jaký kontext to má. Že jde o věci na hraně ezoteriky, že jsou to přístupy odsuzované a shazované jako pavěda.“

Napájená náhoda

Všichni čtyři autoři původně studovali na pražské UMPRUM, dohromady je svedla jedna výstava. „Byla to náhoda napájena z různých zdrojů, všichni jsme si nezávisle na sobě kladli podobné otázky. Já například přemýšlel o tom, proč je ezoterická sféra ve společnosti i v současném umění na vzestupu,“ říká třetí člen skupiny Vojtěch Märc. „Sledování této otázky nás přivedlo k velkému množství překvapivého materiálu. Zdálo by se na místě k němu přistupovat ironicky, ale to by vyloučilo nějaké zajímavější polohy.“

Jakub Choma zaujal porotu Chalupeckého ceny detailně propracovanými instalacemi, využívajícími odpadkovou estetiku v kombinaci s odkazy na digitální prostředí.

Rodák z Košic je studentem pražské UMPRUM, od klasické malby se posunul k takřka laboratorním experimentům s materiály jako korkem, plexisklem nebo hliníkem.

„Z padesáti procent pracuji na počítači. Druhá půlka mé práce je materializací toho, co jsem si v digitálním světě vytvořil. Ale nesnažím se kopírovat principy z herního prostředí. Jen to znám, vyrůstal jsem v tom,“ říká Jakub Choma.

Poslední finalistkou je původem izraelská umělkyně a aktivistka žijící v Praze Alma Lily Rayner, která zde absolvovala Akademii výtvarných umění.

Její projekty jsou osobní, vychází při nich z osobního traumatu zneužívaného dítěte. Do svých často audiovizuálních instalacích rovněž zahrnuje výsledky dlouhodobých výzkumů.

Alma Lily Rayner byla vybrána mezi finalisty již loni, z vážných zdravotních důvodů se však nemohla zúčastnit. „Oceňuji rozhodnutí Společnosti Jindřicha Chalupeckého nechat mě odložit účast do dalšího ročníku,“ uvádí Rayner v prohlášení, ve kterém také rozebírá důvody loňské neúčasti.

„Stejně jako mnoho jiných žen bojuji i já s dlouhodobými důsledky sexuálního zneužívání v dětství. Ať už se jedná o problémy s fyzickým nebo duševním zdravím, nebo další výzvy související s životem s traumatem, jejichž seznam je takřka nekonečný.“

Úterního představení finalistů se Alma Lily Rayner nezúčastnila, neboť je momentálně na zahraničním stipendijním pobytu.

Číst dál