Al Di Meola vystoupil z jazzové ulity. Kytarový hrdina přijede do Prahy

Jeho hudební zázemí vyplývá z toho, kde vyrůstal. V americkém Jersey City byl vystaven jazzovým vlivům v době, kdy zasloužené expozé zažívali průkopničtí kytaristé ranku Barneyho Kessela nebo Tala Farlowa.

Di Meola se rovněž těžko mohl vyhnout vlivům z další tradiční americké hudby, bluegrassu. Precizní technikou a neomylným smyslem pro rytmus mu učarovali kytaristé Doc Watson nebo Clarence White.

V době, kdy začal formovat svůj styl, tedy na přelomu 60. a 70. let minulého století, jej pak ovlivnili kolegové George Benson a Larry Coryell: první jmenovaný nedostižnou technikou, druhý stylovou otevřeností a inovativností. Coryell jako guru vznikajícího jazzrocku měl zásadní vliv na pozdější Di Meolův zvuk elektrické kytary.

Podobně Di Meolu poznamenaly technologie, kdy se kytarové zkreslení postupně začalo stěhovat z přebuzených lampových „lednic“ do miniaturních tranzistorových krabiček. Di Meola se tak vedle Johna McLaughlina a Allana Holdswortha stal jedním z hlavních exponentů typického „boosterového“ jazzrockového zvuku.

První profesionální „gig“ Di Meola dostal od klavíristy Chicka Corey, když si zahrál s jeho skupinou Return to Forever rovnou v newyorské Carnegie Hall. To už měl za sebou krátká, ale intenzivní studia na škole Berklee College of Music a první hraní s vlastní kapelou.

Další profesní vývoj lemují spolupráce s českým emigrantem a fenomenálním hráčem na klávesové nástroje Janem Hammerem, kytarovými virtuosy Pacem de Lucíou a Johnem McLaughlinem nebo jazzrockery: houslistou Jeanem-Lucem Pontym a baskytaristou Stanleym Clarkem.

Paralelně rozvíjel sólovou kariéru, jež začala roku 1976 albem Land of the Midnight Sun a odhalila kytaristovu lásku k středomořské hudbě, především flamenku.

Podobně vyzněla i následující deska, příznačně nazvaná Elegant Gypsy, která nabídla zásadní hit Mediterranean Sundance − jeho pozdější akustická provedení s kytarovými velmistry De Lucíou a McLaughlinem znají kytaristé po celém světě.

Okouzlení rytmem, komplikované melodie, propracovaná aranžmá a perfektní souhra kapely byly vždy atributy DiMeolovy tvorby a vydržely mu dodnes, kdy dosavadní zkušenosti zužitkovává v originální stylové i zvukové fúzi. Vedle akustických kytar využívá tradiční zkreslený zvuk i kytarový syntezátor. V instrumentaci preferuje akordeon, perkuse, doprovodnou kytaru nebo akustický klavír.

Středomořské i latinskoamerické vlivy se ve výsledku nenásilně mísí s rockovými názvuky a vše pojí dobře nadávkovaná improvizace, jež připomíná, že Di Meola vyrůstal na jazzu. Promyšlené kompozice a jejich bezchybné provedení ostatně za zásadní ve vztahu k posluchačům označuje i sám Di Meola.

Ne nadarmo proto čerpal inspiraci také ze skladeb Argentince Ástora Piazzolly, jehož díla v 90. letech nahrál s akordeonistou Dinem Saluzzim a dalšími spoluhráči na ceněné album Di Meola Plays Piazzolla. Umění písně se zase učil od The Beatles, jejichž poměrně vkusným předělávkám se donedávna věnoval v projektu All Your Life.

Kytarový hrdina Di Meola dokázal vystoupit z jazzové ulity a svou hudbou oslovuje široké spektrum posluchačů. Je virtuózní, komplikovaná, zároveň čitelná a emotivní.

S věkem kytarista ubral v počtu odehraných not, za jejichž nadbytek býval kritizován, a nabízí neopakovatelnou hudbu. Posluchači se u ní vybaví andaluská bodega, přístav na Rio de la Plata a jazzový klub.

Autor je kytarista, umělecký ředitel festivalu Jazzfest Brno a ředitel uměleckého plánování Strun podzimu.

Číst dál